Komorní hůrka: vulkán, který přesvědčil Goetha
Necelé dva kilometry od areálu Sport - Relax Buky se z rovinaté krajiny zvedá nenápadný zalesněný kopec. Nemá dramatický kráter, nekouří se z něj, turista ho mine s dojmem, že jde o obyčejný lesní pahorek. Přitom stojí na jednom z nejmladších vulkánů v celé České republice — a na místě, kde se kdysi vedla jedna z největších vědeckých hádek v Evropě.
Nejmladší oheň v české krajině
Komorní hůrka, německy Kammerbühl, měří pouhých něco přes 500 metrů nad morem a nad okolní terén vystupuje jen asi o padesát metrů. Její význam ale neleží ve výšce, nýbrž ve věku. Spolu se blízkou Železnou hůrkou u Mýtiny patří k nejmladším vulkanickým útvarům v Českém masivu — vznikla v pleistocénu, řádově před několika stovkami tisíc let. V geologickém měřítku je to prakticky včera.
Erupce byla freatomagmatická: horké magma se potkalo s podzemní vodou a výsledkem byla explozivní činnost, která vyvrhla mračna popela, sopečné pumy a strusku. Ty se uložily do podoby tufového kužele. Teprve nakonec se do nasypaného kopce vetlačila samotná láva — čedičová hornina bohatá na nefelin a olivín — a ztuhla v podobě žíly, která dnes tvoří tvrdé jádro celého útvaru.
Neptunisté proti plutonistům
Na počátku 19. století si evropská věda lámala hlavu nad zásadní otázkou: odkud se vzaly čedičové horniny? Škola takzvaných neptunistů, vedená slavným freiberským profesorem Abrahamem Gottlobem Wernerem, tvrdila, že vznikly usazením ve vodě. Plutonisté oponovali, že jde o produkt podzemního žáru a vulkanismu.
A do téhle debaty vstoupil Johann Wolfgang Goethe — ne jako básník, ale jako vášnivý amatérský geolog a mineralog, který si na cestách vozil kladívko a vzorky hornin. Západní Čechy znal důvěrně, do Františkových Lázní a Karlových Varů jezdil opakovaně a Komorní hůrka ho fascinovala celá desetiletí.
Štola, kterou si nechal vykopat básník
Goethe se nespokojil s pozorováním z povrchu. Chtěl kopci vidět do nitra. Díky jeho naléhání a přímluvě u majitele panství se ve třicátých letech 19. století začala do hůrky razit průzkumná štola — dnes známá jako Goethova štola. Chodba dlouhá několik desítek metrů měla rozhodnout spor jednou pro vždy.
Rozhodla. Štola odkryla sopečné tufy i zmíněnou lávovou žílu a ukázala vnitřní stavbu vulkánu tak jasně, že o jeho ohnivém původu nebylo možné dál pochybovat. Goethe, původně spíše nakloněný neptunistickým názorům svého učitele, musel své přesvědčení revidovat — a tomuto kopci věnoval samostatné odborné pojednání. Je to jeden z mála případů v historii, kdy geologický výzkum financovala a inspirovala literární celebrita.
Ironií osudu jsou právě lidské zásahy dnes hlavní vědeckou hodnotou lokality. Kromě štoly se tu po generace těžil sopečný tuf jako stavební a technická surovina; lomové stěny odkryly profil sopečného kužele v podobě, jakou by příroda sama nikdy neukázala.
Co tu najdete dnes
Komorní hůrka je od roku 1951 chráněným územím se statusem národní přírodní památky. Vrchol pokrývá bučina, mezi stromy vedou značené cesty a na místě připomíná Goethovu roli pamětní kámen. Vstup do štoly je zajištěn a nepřístupný veřejnému lezení — geologii si tu prohlížíte hlavně z odkrytých stěn starých lomů a z informačních panelů.
Cesta od nás, nebo z Františkových Lázní je pohodlná, zvládne ji rodina s kočárkem i lázeňský pacient mezi dvěma procedurami. Necelá hodina chůze, a stojíte na vulkánu.
Proč si zajít
Komorní hůrka nenabízí velkolepou scenérii. Nabízí něco jiného: vědomí, že západočeská krajina není klidná a hotová. Pod povrchem Chebské pánve stále probíhají pohyby, unikají oxid uhličitý a minerální vody — táž síla, která napájí františkolázeňské prameny a mofety v Soosu, tady jednou, docela nedávno, prorazila na povrch.
A pokud vás geologie nechává chladným, zbývá dobrý příběh. Jeden z největších německých spisovatelů se tu hádal o povahu Země se svou dobou — a nechal si prokopat kopec, aby měl pravdu.
Do štoly se mužete také podívat. Ale pozor, je nutné se předem objednat.