Národní přírodní rezervace SOOS

SOOS: místo, kde země dýchá

Když poprvé vystoupíte z dřevěného povalového chodníku pohledem na oslnivě bílou pláň, máte pocit, že jste se ocitli někde úplně jinde než v západních Čechách a přito jste od areálu Sport - Relax Buky asi 10 minut jízdy autem. Prasklá krusta, žádné stromy, jen sem tam trs rákosu — a všude kolem bublající kaluže, ze kterých se s tichým mlasknutím uvolňují bubliny plynu. Národní přírodní rezervace SOOS u Františkových Lázní si svou přezdívku "měsíční krajina" zaslouží právem.

Dno jezera, které vyschlo

Ta bílá plocha není sníh ani sůl. Je to křemelinový štít — usazenina z mikroskopických schránek rozsivek, jednobuněčných řas, které tu žily v mělkém slaném jezeře před zhruba deseti tisíci lety. Když jezero vyschlo, zůstaly po něm metry křemeliny (diatomitu). Vítr a voda ji rozpraskaly do desek, které dnes připomínají popraskanou hliněnou mísu.

Pod tím vším se ale nic neuklidnilo. Chebská pánev leží v geologicky neklidné oblasti — zdejší zemětřesné roje u Nového Kostela patří k nejsledovanějším v Evropě — a zemská kůra je tu tak tenká, že jí prosakují plyny z hlubin.

Mofety: bahenní sopky bez ohně

Nejslavnější atrakcí SOOSu jsou mofety, suché i bahenní výrony oxidu uhličitého. Tam, kde plyn prostupuje vodou nasáklým bahnem, vzniká "bahenní sopka" — kráter o průměru několika desítek centimetrů, ze kterého neustále stoupají bubliny. Nejde o vulkanickou činnost v pravém slova smyslu; je to dozvuk mladého vulkanismu, stejný proces, jaký nedaleko vytvořil Komorní a Železnou hůrku.

Plyn vystupující z mofet je z drtivé většiny čistý oxid uhličitý. Protože je těžší než vzduch, drží se při zemi v prohlubních — a právě proto se z chodníku opravdu nevyplatí scházet. Malým zvířatům se to občas stane osudným.

Slanisko uprostřed Čech

Minerální prameny, které tu vyvěrají, nesou rozpuštěné soli. Vzniká tak něco naprosto nečekaného: vnitrozemské slanisko, stanoviště typické spíš pro mořské pobřeží. Roste tu sivěnka přímořská, bahnička a další halofytní druhy, které jinde ve vnitrozemí prakticky nenajdete.

O pár desítek metrů dál se krajina mění v rašeliniště s klikvou bahenní, kyhankou sivolistou, vachtou trojlistou a masožravou rosnatkou okrouhlolistou. Na jednom kilometru naučné stezky tak projdete třemi světy, které by se normálně neměly potkat. Právě tahle nepravděpodobná mozaika vedla v roce 1964 k vyhlášení rezervace.

Co uvidíte kromě bahna

Areál není jen stezka. Najdete tu:

• Přírodovědné muzeum s expozicí o geologii Chebské pánve, seismicitě a historii zdejších minerálních vod

• Paleontologickou expozici s modely pravěkých plazů v životní velikosti — pro děti obvykle hlavní důvod, proč se sem chtít vrátit

• Záchrannou stanici pro handicapované živočichy, kde dožívají zranění dravci, sovy a další zvířata, jež už se nemohou vrátit do přírody

Ptáčkaři sem jezdí kvůli mokřadní avifauně — s trochou štěstí zahlédnete bekasinu otavní nebo uslyšíte troubení jeřábů.

Praktické tipy

SOOS leží asi 6 km severovýchodně od Františkových Lázní u obce Nový Drahov; autem je to kousek, ale dá se sem dojet i na kole po značených trasách z lázní. Stezka je krátká a povalová, zvládne ji i předškolák, ale kočárek nebo vozík na chodníku bojují.

Ideální je jaro nebo pozdní podzim — chladný vzduch nad mofetami zviditelňuje páry a bílá pláň v šikmém světle vypadá nejdramatičtěji. V létě naopak počítejte s komáry a ostrým odleskem od křemeliny; sluneční brýle nejsou zbytečné.

Areál funguje sezónně, zhruba od dubna do října. Otevírací dobu a vstupné si raději ověřte před cestou — pokud chcete, můžu vyhledat aktuální informace.